Skláři Koppové a sklárna Janštýn

Tato retrospektivní faktografie ze sklářského prostředí se široce a do hloubky zabývá jak souvislou linií osmi generací starého sklářského rodu Koppů, kteří od roku 1656 po tři staletí působili na mnoha našich sklárnách, tak i historií sklárny Janštýn od jejího založení v roce 1827 až do její privatizace. 

Nejstarší stopy sklářů Koppů nalézáme v Královském Hvozdu na Šumavě. Během let se bohatou praxí z tovaryšů stali skelmistry a ještě později i nájemci panských hutí. V roce 1849 se Antonín Kopp (*1816) osamostatnil úplně a zakoupil si vlastní sklárnu Janštýn, která pak byla ve třech generacích přebudovávána a zvelebena tak, že se stala samostatnou, na světových trzích dobře známou a velice úspěšnou firmou "Antonína Koppa syn – AKS Janštýn".

Bolestně přečkala obě světové války, zničující meziválečnou hospodářskou krizi i nacistickou okupaci – a pak, jako všechny české sklárny, byla v roce 1945 znárodněna.  

================

Čtenář v této publikaci najde řadu unikátních, dosud nikde nepublikovaných textových i obrazových informací získaných badatelskou činností autora. Zvláštní pozornost zasluhuje detailní popis historie sklárny Janštýn, její vývoj, znárodnění a privatizace. Text je doplněn řadou historických fotografií sklárny, sklářů a Janštýna. Velmi podrobně je předložen přehled tradičního výrobního programu sklárny Janštýn a ukázky některých jejích výrobků z doby tamního působení sklářů Koppů.

Po technické stránce je zde předkládán detailní přehled postupného stavebního a především pak technologického vývoje sklárny Janštýn od jejího založení v roce 1827 až do znárodnění v roce 1945. Stejně zajímavě jsou popisovány události a technologie skláren Čejkov, Ostrovec, Preitenstein a Kamenický Šenov.

=================

Slovo autora ke knize:

Nebylo v mé moci, abych vytvořil a zde předložil tak rozsáhlé a jednolité literární dílo, které by se zaobíralo tak širokou, spletitou a bohatou, dosud neobjasněnou tématikou, která se ve skutečnosti vzá­jemně mnohostranně překrývá, přesahuje a doplňuje. Dospěl jsem proto ke konečnému rozhodnutí, že vytvořím řadu úplně samostatných a dle možnosti uzavřených kapitol, ve kterých bude každá jednotlivá dílčí episoda, každá osoba, každá sklárna i každý rod popsán zřetelně a samostatně a vůbec nebude brán zřetel na to, že se některá ta sdělení budou občas v některých kapitolách opakovat nebo překrývat.

Po mnohaletém a náročném pátrání jsem dospěl k poznatkům, které nyní v této práci popisuji, a to jak pro naši sklářskou veřejnost, pro příslušníky naší rodiny, tak pro Paměť národa a samozřejmě i pro ostatní zájemce. Teprve až nyní se ukázalo, že kořeny sklářského rodu Koppů, stejně jako i již dříve známé kořeny rodů Eisnerů a Hafenbrädlů sahají do Královského Hvozdu na Šumavě a tam do bývalého Seewiesenu, to jest do dnešní Javorné, která leží asi 13 km na sever od Železné Rudy. Odtud potom směřují do Posázaví a na Vysočinu, ale také do Orlických hor, do Novohradských hor, na Jindřichohradecko a v poslední fázi i do severních Čech. Do starší doby (tedy před rok 1650) jsem se v mém pátrání zatím konkrétně nedostal, byť je tam i řada možných předpokladů. Ale i tak to jsou poznatky velice zajímavé, pozoruhodné a věřím, že i pro naše sklářství cenné.

To vše mne přivedlo k tomu, že jsem se rozhodl sepsat a zaznamenat osudy našich předků, kteří se dlouhá léta věnovali tra­diční výrobě skla, popsat sklárny, zejména pak sklárnu Janštýn, ale i řadu dalších skláren, na kterých tito lidé kdysi působili a pracovali a také se konkrétně dotknout i někte­rých osobností a jejich provázanosti s nejbližšími sklářskými rody, kterými v tomto případě byli Rücklové, Eisnerové a Hafenbrädlové.

Skláři Koppové sice nedosáhli věhlasu známých sklářských rodů, jak to byli kdysi třeba Eisnerové, Hafenbrädlové, Gerlové, Preislerové, Adlerové a řada dalších, jejichž sláva vyhasla ve druhé, třetí nebo dokonce až ve čtvrté generaci, ale byli to skláři činu, kteří se nepřetržitě a trpělivě věnovali svému oboru. 

A musím zde připustit, že žádný z nich se o nějakou tu slávu svého rodu příliš nestaral, protože se všichni věnovali především své běžné práci a prosperitě sklářského oboru, který vždy rozšiřovali, zdokonalovali a předávali dalším generacím.

Sklárna Janštýn v roce 2017 oslavila 190 let své nepřetržité existence.

Nevím, kolik takových podniků na okrese Jihlava dnes existuje, ale domnívám se, že jich asi mnoho není.

Sklárna Janštýn byla založena rodem sklářů Hafenbrädlů z Herálce v roce 1827 jako sklárna soukromá, vlastní, nikoliv již jako sklárna panská. Vybudována byla na selském pozemku pronajatém od místního hospodáře - pololáníka Vojtěch Vacka z Horních Dubenek. V září 1849 byla pak prodána skelmistru Antonínu Koppovi (*1816 - mému pradědu), který tehdy hospodařil na dvou nedalekých nájemných sklárnách v Čejkově a v Ostrovci u Pelhřimova, patřící panství v Horní Cerekvi. Skláři Koppové na Janštýně pak, jak to přesně popisuji v této knize, pracovali a hospodařili víc než 100 let. 

Sepsáním a vydáním této knihy chci uctít památku a vzdát hold a čest všem osmi generacím sklářů Koppů, kteří po tři staletí neúnavně všechno své snažení, činnost i práci věnovali sklu. Byli to oni, kteří své celoživotní zkušenosti, poznatky, umění řemesla, ale i praxi, ať již odbornou nebo obchodní, předávali svým potomkům z generace na generaci a pečovali tak o další růst a rozvoj sklářského oboru. Ten neopustili ani v dobách těžkých a hospodářsky krajně nepříznivých. Obrat pak nastal až po válce; to přišlo znárodnění a vše muselo najednou a nedobrovolně skončit.

                                                                    Antonín Kopp

Přílohy

Náhled	Informace o souboru
	KOPP_obsah.pdf Velikost 43.45KB Počet stažení: 855

Specifikace